Filip

Filip (47)

Paraple znám ze dvou životních období. První dva pobyty jsem zde absolvoval v roce 2006, krátce po úrazu a musel jsem je přerušovat kvůli častým zánětům. Potom jsem zde delší dobu nebyl. Nevěděl jsem, jestli vůbec můžu. Myslel jsem si, že Paraple je pouze pro lidi, kteří jsou krátce po úrazu či nemoci. Již první pobyty byly pro mě ale velmi motivující.

V Kladrubech se zaměřovali jen na práci s tělem, ale tady to bylo úplně jiné. Zbavili mě tu cévky, psychofarmak, měl jsem možnost pohovořit s psychologem. ak nastalo dlouhé mezidobí, kdy jsem si musel dát dohromady osobní život, zařídit bydlení, dát do pořádku firmu atd. Také jsem se stihl oženit.

Znovu jsem do Paraplete přijel v roce 2016 i s manželkou, protože se náš partnerský vztah dostal do slepé uličky. Přijeli jsme vlastně pro pomoc, potřebovali jsme psychologa. S partnerkou, teď už sedm let manželkou, jsme spolu byli ještě před úrazem, který náš vztah řádně prověřil. Moje žena se postupně dostávala do všech rolí – byla tedy partnerka, asistentka ale i pracovní kolega. Po několika sezeních s psychologem jsem si zde rovnou domluvil další pobyt. Začal jsem čerpat další zkušenosti, snažil se naslouchat a uvědomil si, jak je sobecké vázat se v asistenci pouze na jednu osobu. Je to v podstatě i nezodpovědné. Velkou motivací jsou pro mě hodiny strávené s Hubím nebo Jirkou při ergoterapii. Zažívám další posuny. Hodně jsem se zlepšil také fyzicky. Sporťák Vláďa, který mě na podzim neviděl, byl překvapený, jak jsem se dostal daleko.

Celému programu, tak jak je v Parapleti poskládaný, věřím. Výsledky vidím sám na sobě. S manželkou plánujeme další posun v pomoci zvenčí. Rád bych si vybudoval systém pomoci, který by byl právě na mé ženě co nejméně závislý. Zatím mám jednu asistentku, která pomáhá při koupání dvakrát v týdnu. Chtěl bych mít ale kompletně zajištěnou ranní asistenci, pomoc při vstávání, hygieně a se snídaní. Do práce mě vozí moje kolegyně, která mi tam také pomáhá.

Doma se angažují i ve veřejném životě. Založili jsme spolek pro lepší život v obci a chceme jít také do voleb. Mým tématem je přirozeně bezbariérovost a podpora sociálních služeb v obci. Už proto vítám časté konzultace se sociální pracovnicí Andreou. Naposledy jsme spolu ale řešili například i elektrický zvedák ke mně domů.Do budoucna také přemýšlím o elektrickém vozíku, ale to musíme ještě důkladně probrat s manželkou.

Mám takový milý zážitek z našeho skupinového setkání. Byl to workshop o cestování, kde jeden kolega z pobytu zjistil, že není tak složité cestovat a hned večer volal manželce, že pojedou na vysněnou cestu do Norska.

V úterý za mnou do Paraplete přijede moje fyzioterapeutka, se kterou pracuji již od roku 2008. Přijede sem i s manželem a dětmi, což umožňuje zdejší milé prostředí. Paraplecí fyzioterapeut Tomáš se nám bude věnovat a předá svoje poznatky dál.

Bůh ví, jak by to mezi mnou a Markétou, a vůbec s celou naší rodinou, dopadlo, nebýt Paraplete.